Což z pohledu české ekonomiky nesignalizuje vlastně nic jiného, že i poslední motor našeho čtyřmotorového letounu začíná vynechávat.

Přesto se interpretace zpráv z Německa a Francie dosti zásadně liší a může nabízet dva možné scénáře překonání nynějšího návratu do ekonomické stagnace. První odlišnost spočívá v časovém nesouladu ekonomického cyklu. Německo „vlétlo“ do fáze toužebného, ale neudržitelného oživení v roce 2010 masivní investiční vlnou, když kumulativní nárůst německých investic v letech 2010 a 2011 překonal 12 %, kdežto Francie v tomto ohledu „spoléhala“ pouze na i tak oslabenou spotřebu. Německo si následně dopřává investiční time-out, aby se v příštím roce opětovně pustilo do vytváření příznivých podmínek pro budoucí prosperitu.

Významně odlišné je i spoléhání se na naplňování vnější poptávky. Na evropské poměry velikostně gigantická německá ekonomika v uplynulých třech letech dosáhla toho, aby kumulovaný příspěvek čistého exportu k růstu německého HDP dosáhl úctyhodných 3,3 procentního bodu, kdežto v případě Francie je hodnota tohoto ukazatele prakticky nulová.

Jak rozdílné strukturální charakteristiky ekonomik, které v daném čase vykazují de facto černou, resp. červenou nulu, potvrzují dále údaje o výši míry nezaměstnanosti. Ta německá je třetí nejnižší v EU, s tendencí stagnace či mírného poklesu, ta francouzská míří v příštím roce k hodnotám dvojnásobným těch německých. Zkusme uhádnout na základě řečeného, která z obou ekonomik disponuje příznivějšími východisky k překonání nynějšího nelichotivého stavu? A to ta francouzská rozhodně není prvoplánovým potížistou.

Petr Zahradník