Svátek má: Roman

Komentáře

Laciný a podbízivý antikomunismus

„Komunismus u nás konečně po třiceti sedmi letech poražen!“ měla by hlásat všechna česká média.


Řediteli Ústavu pro studium totalitních režimů Kudrnovi, místopisné komisi Rady Hlavního města Prahy a také radním na Praze 4 (v čele se starostou z ODS a s podporou piráta Hřiba) se totiž společnými, neúnavnými a hlavně „zásadově antikomunistickými“ silami podařilo zablokovat návrhy názvů dvou budoucích stanic metra. Jedna měla být pojmenována po spisovateli Ivanu Olbrachtovi, druhá po ve druhé světové válce popravených novinářích Viktoru a Ottovi Synkových. Všichni tři byli komunisté, takže vše je přece úplně jasné – s komunismem u nás už musí být konečně a definitivně po třiceti sedmi letech skoncováno!

Jeden skutečně neví, zda má plakat nebo se všemu už jenom smát, když sleduje ten nedůstojný festival tuposti, hlouposti i obyčejné lidské omezenosti, kterou nám tady „hlavy pomazané“ předvádějí.

Ivan Olbracht patřil mezi významné meziválečné české spisovatele. Jako řada jeho kolegů své doby byl člověkem levicovým, ano komunistickým. V roce 1929 společně se Seifertem a Horou však spolupodepsal Manifest sedmi, ve kterém s dalšími signatáři protestovali proti tehdy novému stalinskému vedení KSČ v čele s Klementem Gottwaldem. Z „gottwaldovské“ komunistické strany byl vyloučen. Po válce do ní opět vstoupil, ale aby se vyhnul tehdy povinné „ždanovovštině“, podle které dodržování ideologické čistoty v kultuře bylo vším, neboť umění muselo sloužit výhradně státu a straně, věnoval se literárně převyprávění starých mýtů a biblických příběhů pro děti. Zemřel 1952.

Ivan Olbracht ve své tvorbě nebyl zaslepeným komunistickým ideologem, nebyl „komunistickým agitátorem“ (jak tvrdí Kudrna z ÚSTR). Českému čtenáři své doby přinesl například úžasné skici tehdy málo známé Podkarpatské Rusi. Jeho Nikola Šuhaj loupežník, onen baladický román, ve kterém nechal prolínat rusínskou realitu s legendou; jeho Hory a staletí; jeho Golet v údolí o životě tamních Židů obsahující i dojemnou melancholickou povídku O smutných očích Hany Karadžičové, to jsou přece jedny z Olbrachtových stěžejních děl. A tvrdí-li ředitel ÚSTR Kudrna, že „podle autora agitačního pamfletu Anny proletářky“ nesmí být stanice metra pojmenována, jen účelově vytrhává jeden Olbrachtův román nejen z kontextu jeho tvorby, ale také z kontextu českých literárních dějin dvacátého století.

Snad ještě horší je to s bratry Synkovými. Ano, komunističtí novináři, ale v protinacistickém odboji pracující, zatčeni, mučeni a Němci popraveni. Je to málo pro ctihodné radní a Ústav pro studium totalitních režimů? Co ještě jiného, než absolutní oběť měli tito muži přinést, aby dnešní horlivci naší české „ždanovovštiny“ byli spokojeni? Nestydí se paní a páni radní?

Pokud se nestydí, pak žádám, aby byly zrušeny názvy ulic a náměstí ve všech českých a moravských městech, které nesou názvy po Řezáčovi, Drdovi, Urxovi, Vančurovi, Seifertovi, Fučíkovi, Švermovi, Kudeříkové, S. K. Neumannovi, Majerové, Glazarové, Nezvalovi, Halasovi, Horovi, Václavkovi a dalších a dalších. Vždyť i to byli ve své době buďto tvůrci hlásící se k meziválečné a poválečné levici, nebo i aktivní komunisté. Že byli slabochy (Halas), že byli kariéristickými oportunisty (Drda, Řezáč, Majerová, Glazarová), že byli těmi „kam vítr, tam plášť“ (Nezval), že byli z duše komunisty (Seifert), že byli aktivními odbojáři, kteří zaplatili životem (Václavek v Osvětimi)? Pokud je třeba vyobcovat Olbrachta, čiňte tak důsledně!
Když se na konci letošního května mohou v Brně sejít sudetští Němci, být tam pozváni i vítáni, když v dnešních Čechách považujeme ukrajinské banderovce, tak neslavně proslulé z druhé světové války na Ukrajině, za úctyhodné bojovníky proti sovětskému komunismu, když nám nevadí, že mnohá dnešní ukrajinská vojenská vozidla mají na svých pancířích trámcové kříže shodné s německými válečnými znaky, proč by nás tak mělo překvapovat, že jména komunistů, kteří proti Němcům ve válce skutečně bojovali, jsou v současné Praze „závadná“?

Vedeme prázdné, primitivní, a hlavně zbytečné antikomunistické bitvy. S komunistickou ideologií již není třeba bojovat. Tento boj je dávno vyhraný. Komunismus se dávno zdiskreditoval, ztratil jakýkoli nádech zajímavosti či přitažlivosti. Bojovat s komunismem prostřednictvím zakazování Olbrachta a bratří Synkových není jen směšné – je to odpudivé, nedůstojné a ve své podstatě komunistické (nebylo by už konečně přesnější říci „pirátské“?).

Komunismus, na rozdíl od „pirátštiny“, už není totalitním nebezpečím dneška. Ale to ani v ÚSTR, ani na pražském magistrátě a už vůbec ne na Praze 4 zřejmě vůbec netuší. A ani netuší, že „bojem“ proti Olbrachtovi a Synkovým bojují proti významné části naší historie v uniformách těch, proti kterým ti nebozí Synkové a desetitisíce dalších bojovali a jejichž rukama i umírali.

Nechte historii spát, když už odmítáte v ní číst, vy dnešní laciní a podbíziví antikomunističtí bijci!

Ivo Strejček

Sport v politice a politika ve sportu

Sport v politice a politika ve sportu

Ivo Strejček 

24.červenec 2026
Byl by to ideální svět.

Dvojí metr

Dvojí metr

Ivo Strejček 

16.červenec 2026
V září čekají Německo hned troje veledůležité volby do zemských parlamentů: v Sasku-Anhaltsku, Meklenbursku-Předním Pomořansku a Berlíně.

Promarněné naděje (deset let od brexitu)

Promarněné naděje (deset let od brexitu)

Ivo Strejček 

24.červen 2026
24.června 2016 se ve Velké Británii konalo referendum o členství této země v Evropské unii.

Íránská rozpálená kamna

Íránská rozpálená kamna

Ivo Strejček 

18.červen 2026
Přestože s optimismem je třeba šetřit, zdá se, že Američané s Íránci směřují k ceremoniálnímu podpisu memoranda o ukončení vzájemných bojů, otevření šedesátidenního okna k dalším vyjednáváním, otevření Hormuzského průlivu a uvolnění obchodu s ropou a dalšími ropnými produkty.

Klaus jako autoritář? Směšné a nedůstojné!

Klaus jako autoritář? Směšné a nedůstojné!

Ivo Strejček 

12.červen 2026
Deník Právo na svých stránkách 9. června 2026 uveřejnil text novináře Petra Fischera s názvem „Alternativa pro Německo přivítá Klause a Okamuru“.

… a vážně je tohle náš největší domácí politický problém?

… a vážně je tohle náš největší domácí politický problém?

Ivo Strejček 

10.červen 2026
Prezident republiky Petr Pavel navštívil zasedání vlády premiéra Babiše s cílem „projednat koordinaci účasti ústavních činitelů na vrcholných setkáních mezinárodních organizací“, jak oficiálně Hrad jeho návštěvu vysvětlil.