Ve společnosti je rozšířený názor, že prvním předvojem či vlaštovkou Pražského jara byl IV. Sjezd československých spisovatelů v roce 1967. Já jsem však přesvědčen, že touto vlaštovkou bylo studentské hnutí, pro které byla předělem pražská vysokoškolská konference v roce 1966.  

V čele studentského hnutí v Praze byly tři fakulty: filozofická fakulta, fakulta technické a jaderné fyziky a fakulta sociální věd a publicistiky, které doplňovali jedinci z jiných fakult jako Jiří Muller a Luboš Holeček.  Toto reformní křídlo ovládlo konferenci jak obsahově, tak personálně. Předsedou volební komise byl Zdeněk Pinc z filozofické fakulty. Reformní křídlo mělo společnou kandidátku a delegáti z jiných škol nabízeli své hlasy pro reformní kandidátku výměnnou za zařazení svého kandidáta na tuto kandidátku. Zděněk Pinc a volební komise tyto volební transakce zrealizovaly a v nově zvoleném vysokoškolském obvodním (pražském) výboru získalo reformní křídlo většinu. 

Společnost, pokud něco ví o studentském hnutí šedesátých let, tak to je ve spojení s tzv. strahovskými událostmi, o nichž falešně a dezinformačně pojednává film Vlny. Aktivity vysokoškolského výboru a studentského hnutí však byly rozmanitější. Výbor pravidelně vydával Bulletin VOV, mimo jiné, mimořádné číslo ke strahovským událostem (redigoval Jan Kavan). Od roku 1967 také existoval vysokoškolský filmový klub, v němž se také diskutovalo o aktuálních společenských a politických tématech. Například po dokumentárním filmu o strahovských událostech či po filmu „Dočasné smlouvy“.

Na filozofické fakultě se konaly přednášky a besedy s významnými západoevropskými filozofy (Sartre,…), na jejichž realizaci se významně podílela Jana Kohnová. Filozofové byli v narvané velké posluchárně vítáni jako jsou v současnosti obvyklé vítáni na koncertech rockové hvězdy. I tento drobný fakt ilustruje rozdíl mezi studenty šedesátých let a současnosti. Po vysokoškolské konferenci v roce 1966 byl na filozofické fakultě v čele jako předseda  Zděněk Zbořil. Byl o něco starší a svým rozhledem a rozvahou si získal ve

studentském hnutí mimořádný respekt. Tajemnicí fakulty byla Jana Kohnová a zástupcem fakulty ve VOV Jiří Holub. Předsedou fakulty sociálních věd a publicistiky byl Jan Kavan, prvním místopředsedou a zástupcem ve VOV Petr Sak. 

Tato garnitura představitelů studentského hnutí z šedesátých let a z Pražského jara se každoročně schází, a i když pochopitelně nemají zcela identické názory, zachovali si své ideové přesvědčení z šedesátých let. Dokud to Zděňkovi Zbořilovi dovolilo zdraví, každoročních letních setkání na chalupě se také zúčastňoval. I letos, v roce šedesátého výročí pražské konference, jsme se sešli na chalupě a mimo jiné si připomněli události před šedesáti lety. Ne všichni členi studentského reformního křídla však zůstali věrni sami sobě a svému přesvědčení. O některých lze říci, že se až blíží fašizmu či klerofašizmu. 

To, že skupina či sociální entita studentských funkcionářů z šedesátých let je konzistentní se svým přesvědčením a v tomto duchu působí je pro mne zdrojem určité naděje a optimizmu. Takových sociálních entit je jistě ve společnosti více. Představují jakési sociální geny, z nichž se může rodit nová společenská realita. Můj optimismus kalí vědomí, že tyto sociální geny jsou ve starší generaci a jak příslušníci mladé a střední generace zaujímají posty ve společnosti, naděje na pozitivní změnu klesá. Zlaté tele požírá vše, co má sociální a duchovní hodnotu.