Mnohé už bylo za uplynulé čtyři dny (teprve čtyři dny!) řečeno a napsáno, asi není možné přijít s něčím úplně novým, ale jistá rekapitulace je potřebná.

Řekl jsem „velkolepé tažení“. Ukazuje se obrovský rozdíl evropského a amerického myšlení. Inaugurační projev amerického prezidenta – svou směsicí na straně jedné odvážných, zásadních, ideových formulací a na straně druhé bombastických výroků ve stylu americké barnumské reklamy jako např. „sunlight is pouring over the entire world“ (od mé inaugurace „sluneční světlo zalévá celý svět“) – je těžké jednoznačně hodnotit. Něco takového nemůže být v Evropě jako prezidentský inaugurační projev vysloveno. Nikdo nemůže říci „we will be the envy of every nation“ (bude nám závidět každá země) nebo „from this moment on, America’s decline is over“ (od této chvíle je úpadek Ameriky u konce). Jako politik v Evropě bych si dovolil ve svém inauguračním projevu říci něco jako „udělám všechno proto, aby úpadek naší země skončil“, ale to je úplně jiná věta.

V inauguračním projevu byla samozřejmě řada zásadních formulací, nad kterými musí konzervativní, pravicový člověk jásat. Trump vyhlásil a svým exekutivním příkazem provedl odchod USA z Pařížské klimatické dohody, protože dobře ví, že zelená ideologie ztělesněná v novém Green Dealu znamená likvidaci americké ekonomiky a amerického stylu života. Trump současně oznámil odchod USA ze Světové zdravotnické organizace (WHO), protože ji správně viní ze zneužití covidové epidemie k potlačení demokracie ve světě. Trump oznámil lidem, že má smysl si zase koupit auto se spalovacím motorem, protože – jak opakovaně sliboval ve své volební kampani – „we will drill, baby, drill“ (ropu budeme těžit i nadále). Trump se nepřímo vyjádřil ke geopolitickým problémům současného světa zejména tím, co ve svém projevu vůbec nezmínil. Snad si lidé v Evropě všimli, že v tomto projevu nezaznělo slovo Rusko, Ukrajina, Evropa, natož Evropská unie. Tím jasně naznačil, jaký význam této části světa dává.

Řekl tam i několik velmi nestandardních, politicky vysoce nekorektních věcí, což jenom potvrzuje Trumpovu nevyzpytatelnost. My však víme, že on není nepopsaný list (díky svému minulému prezidentování), že není blázen, jak se ho snaží vylíčit někteří jeho největší odpůrci zejména v Evropě a v České republice, současně však víme, že není spasitelem a že nedokáže zázraky. Za zázrak já považuji jen a jedině jeho listopadové zvolení.

V něčem provokuje pro mne zbytečně, ale já nejsem hráč riskantních karetních her, který chce přestřelením při svém licitování získat psychologickou výhodu. Nevíme, jak vážně myslí záměr znovuzískat Panamský průplav (a Grónsko) a jestli chce opravdu přejmenovat Mexický záliv.

Není jasné ani to, jaké má představy o možnosti zrealizovat některé své dříve vyhlašované iniciativy. Jako někdo, kdo v roce 1996 při formulaci vládního prohlášení své druhé vlády slíbil vytvořit u nás tzv. „antibyrokratickou komisi“ a kdo ví, jak tento projekt selhal (protože přebujelou byrokracii dalšími komisemi vyřešit opravdu nejde), mám obavu, že v tomto smyslu ani Trump uspět nemůže.

Ale je to obrovský krok vpřed.