Evropská unie se chystá zavést rozsáhlé změny v oblasti obalů a obalových odpadů. Nové nařízení PPWR má podle Bruselu snížit množství odpadu, zvýšit míru recyklace a podpořit opakované používání obalů. Kritici však upozorňují, že vedle ekologických cílů přináší také nové povinnosti, vyšší náklady a značnou nejistotu pro firmy i zákazníky.

Publicista Pavel Šik v tom nevidí jen další evropskou regulaci. Podle něj jde o symbol hlubšího problému. Zatímco Spojené státy, Čína a Indie soustředí energii na technologie budoucnosti, Evropa se stále více zabývá administrativou, obaly, výjimkami a pravidly, jejichž praktické provedení často není jasné ani ve chvíli, kdy se mají začít plnit.

Šik staví kontrast záměrně ostře. Čína oznamuje systém identifikace humanoidních robotů a rozvíjí nové modely umělé inteligence. Americké firmy investují do autonomních průmyslových robotů. Indie buduje digitální infrastrukturu a satelitní sítě. Evropská unie mezitím řeší, zda papírový sáček na rohlíky musí nést identifikaci výrobce a číslo šarže.


Jedním z nejvýraznějších příkladů jsou podle něj takzvané PFAS látky. Výrobci budou muset prokazovat, že jejich obaly nepřekračují stanovené limity, a vydávat prohlášení o shodě. Jenže měřicí metodika podle Šika zatím neexistuje. Firmy tak mají plnit normu, jejíž ověřovací postup bude znám až zpětně, a laboratoře nemohou získat akreditaci pro postup, který ještě nebyl definován.

Podobných paradoxů uvádí více. Jednorázové smetánky do kávy mají v restauracích zmizet a nahradit je mají doplňovací stanice. Stejným způsobem se má zacházet s kečupem, majonézou nebo cukrem. Hotelové minišampony mají ustoupit nástěnným zásobníkům. Smršťovací fólie na letištích mají být zakázány, ale otázka, čím je nahradit při ochraně zavazadel, zůstává otevřená.

Nejasnosti podle Šika panují i kolem obalů pro nápoje. Průmysl stále čeká, zda bude možné používat některé typy fólií kolem balení plechovek nebo džusů. Evropská komise má dodat výklad až v roce 2027, tedy měsíce poté, co část pravidel začne platit.

Dopady podle něj nepocítí jen výrobci. Změny dorazí i k běžným zákazníkům. Lidé už dnes narážejí na neoddělitelná víčka PET lahví. Další změny mají následovat v obchodech, restauracích i hotelech. V supermarketech nad 400 metrů čtverečních mají vznikat doplňovací systémy, kterým bude vyhrazena část prodejní plochy. V restauracích si zákazníci budou moci nosit vlastní nádoby na jídlo s sebou, zatímco otázka odpovědnosti za případné hygienické potíže podle Šika zůstává nejasná.


Právě zde získává celá debata téměř absurdní rozměr. V době, kdy svět řeší umělou inteligenci, humanoidní roboty, automatizaci průmyslu a technologickou dominanci příštích desetiletí, evropská politika slaví záchranu dřevěné krabičky na sýr.

Nejde přitom jen o camembert, sáčky na pečivo, hotelové šampony nebo smetánky do kávy. Šikův hlavní argument míří dál. Evropa podle něj ztrácí schopnost rozlišit mezi strategickými prioritami a regulací detailů. Zatímco globální konkurenti budují technologie budoucnosti, Brusel vytváří pravidla, která průmysl zatěžují dříve, než je vůbec jasné, jak je má splnit.

Celou kritiku uzavírá obrazem, který vystihuje jeho pohled na současnou Evropu. Amerika má plán. Čína má plán. Evropa má číslo šarže.