Evropská centrální banka v posledních letech opakovaně zdůvodňuje svou politiku bojem proti inflaci. Pokud ceny rostou nad cílovou hranici dvou procent, následuje zdražení peněz a omezení dostupnosti úvěrů. Tento přístup vychází z klasické ekonomické teorie, podle níž je inflace především důsledkem příliš vysoké poptávky. Jenže realita dnešní Evropy vypadá podstatně složitěji.

Zdražování, které Evropané zažili po roce 2022, nevzniklo proto, že by domácnosti utrácely příliš mnoho. Hlavní příčiny ležely jinde. Prudký růst cen energií, přerušení obchodních řetězců, důsledky války na Ukrajině, napětí na Blízkém východě a rostoucí obchodní konflikty mezi velmocemi. To vše jsou faktory, které nevznikají na hypotečních trzích ani v peněženkách evropských rodin.

Právě zde se objevuje otázka, kterou si klade stále více kritiků současné měnové politiky. Může vyšší úroková sazba zlevnit zemní plyn? Může snížit cenu elektřiny nebo otevřít uzavřenou námořní trasu? Odpověď je zřejmá.


Evropa potřebuje růst, ne další stagnaci

Problém je o to vážnější, že evropské hospodářství neroste tempem, které by podobnou léčbu sneslo. Německo se již několik let potýká s hospodářskými problémy. Průmyslová výroba zůstává pod tlakem vysokých nákladů na energie. Francie řeší rostoucí zadlužení. Itálie a další státy eurozóny bojují s kombinací vysokého veřejného dluhu a slabého růstu.

V takovém prostředí představuje dražší financování další zátěž. Firmy odkládají investice. Výstavba nových projektů zpomaluje. Domácnosti platí více za hypotéky i spotřebitelské úvěry. Náklady rostou právě v okamžiku, kdy by evropská ekonomika potřebovala investovat do energetiky, infrastruktury, digitalizace a obranyschopnosti.

Není náhodou, že se stále častěji objevují srovnání s rokem 2011. Tehdy vedení ECB pod prezidentem Jeanem-Claudem Trichetem rovněž zvýšilo úrokové sazby kvůli obavám z inflace spojené s cenami ropy. Krátce nato však eurozóna sklouzla do recese a banka musela svůj postup rychle přehodnotit.

Mnozí ekonomové proto varují, že Evropa by mohla opakovat stejnou chybu. Inflace totiž nemusí být vždy stejná. Existuje zásadní rozdíl mezi přehřátou ekonomikou a situací, kdy ceny rostou kvůli drahým energiím nebo geopolitickým šokům.

Nejde jen o ekonomiku, ale i o politiku

Debata kolem Evropské centrální banky má ještě jeden rozměr. Oficiálně se často hovoří o technických rozhodnutích nezávislé instituce. Ve skutečnosti však mají tato rozhodnutí velmi konkrétní vítěze a poražené.

Vyšší sazby zpravidla prospívají finančnímu sektoru a držitelům kapitálu. Naopak zatěžují zadlužené domácnosti, malé a střední podniky i státy s vyšším veřejným dluhem. Jinými slovy, nejde pouze o technickou otázku měnové politiky, ale také o způsob rozdělování ekonomických nákladů.


Zastánci současné politiky namítají, že ECB musí chránit důvěryhodnost eura a zabránit tomu, aby se inflace trvale usadila v očekáváních domácností a firem. Kritici však upozorňují, že léčit dnešní evropské problémy pouze úrokovými sazbami připomíná situaci, kdy lékař používá stále stejný lék bez ohledu na diagnózu.

Evropa dnes čelí energetické transformaci, geopolitickému napětí, ztrátě konkurenceschopnosti vůči Spojeným státům a Číně i rostoucím nárokům na obranu. To vše jsou výzvy, které nelze vyřešit zdražením úvěrů. Pokud bude Evropská centrální banka i nadále reagovat na každé inflační číslo stejným způsobem, může se stát, že sice inflaci utlumí, ale za cenu ještě pomalejšího růstu a dalšího oslabování evropské ekonomiky.

A právě to je otázka, kterou by si měla položit nejen ECB, ale i politici v Bruselu. Není totiž vyloučeno, že největší hrozbou pro evropskou prosperitu už není samotná inflace, ale způsob, jakým proti ní Evropa bojuje.



Zdroje: 1. https://ctxt.es/es/20260601/Firmas/53796/banco-central-europeo-union-europea-tipos-de-interes-inflacion.htm; 2. https://www.ecb.europa.eu/home/html/index.en.html; 3. https://feb.kuleuven.be/research/economics