Evropská průmyslová politika naráží na stále vážnější hospodářské problémy. Více než sto významných evropských společností vyzvalo Evropskou unii ke změně připravované reformy systému emisních povolenek EU ETS. V dopise, o kterém 5. listopadu informovala agentura Reuters, podniky varují, že nová pravidla mohou zvýšit výrobní náklady, omezit investice a urychlit uzavírání továren nebo přesouvání výroby mimo Evropu. Mezi signatáři jsou chemické koncerny Covestro, Evonik a Wacker Chemie, rakouská Voestalpine nebo ocelářská divize německého Thyssenkruppu.

Nejde přitom o odmítnutí snižování emisí. Firmy deklarují připravenost investovat do modernějších a čistších technologií, požadují však odpovídající hospodářské podmínky. Především konkurenceschopné ceny energií, dostupnou infrastrukturu, financování a skutečnou poptávku po nízkoemisních výrobcích. Bez těchto předpokladů podle nich hrozí, že evropská klimatická politika místo modernizace urychlí oslabování průmyslové základny.

Základním předmětem sporu je budoucí podoba evropského systému obchodování s emisními povolenkami. EU ETS ukládá průmyslovým podnikům povinnost pokrývat jejich emise odpovídajícím množstvím povolenek. Energeticky náročná odvětví vystavená zahraniční konkurenci získávají část povolenek bezplatně, aby se omezilo riziko přesunu výroby do zemí s nižšími emisními náklady.

Evropská komise v červenci 2026 představila návrh reformy, která má více propojit přidělování bezplatných povolenek s investicemi do dekarbonizace. Podniky však upozorňují, že nové podmínky mohou přinést opačný výsledek. Pokud výrobce nemá dostupnou technologii, potřebnou energetickou infrastrukturu nebo dostatečné financování, nemusí být schopen investiční požadavky splnit. Omezení bezplatných povolenek by mu následně zvýšilo provozní náklady a dále snížilo prostředky na modernizaci.


Další problém představuje postupné omezování bezplatných povolenek v odvětvích zahrnutých do mechanismu uhlíkového vyrovnání na hranicích EU, označovaného jako CBAM. Ten má vyrovnávat část rozdílů v emisních nákladech mezi evropskými výrobci a dovozci. Průmysl však upozorňuje, že ochrana evropského trhu sama o sobě neřeší konkurenceschopnost výrobků vyvážených do třetích zemí.

Vzniká tak zásadní hospodářský rozpor. Evropská unie požaduje rozsáhlé investice do ekologické transformace, současně však připravuje podmínky, které podle firem mohou jejich investiční schopnost oslabit. Pokud výrobce ztratí konkurenceschopnost dříve, než dokáže přejít na novou technologii, výsledkem nemusí být čistší evropská výroba, ale její omezení nebo přesun do zahraničí.

Evropská komise nabízí miliardy, firmy pochybují o výsledku

Evropská komise reformu obhajuje potřebou pokračovat ve snižování emisí a současně podporovat modernizaci průmyslu. Její červencový návrh obsahuje nové investiční nástroje včetně plánované banky pro dekarbonizaci průmyslu s finančním rámcem 100 miliard eur, přibližně 2,45 bilionu korun. Součástí jsou také změny tempa snižování dostupného množství povolenek a pokračování podpory z evropských fondů. Jde však o připravované nástroje, nikoli o prostředky již vyplacené podnikům.

Také členské státy připustily potřebu cílených úlev. Rada EU v září podpořila samostatnou úpravu pravidel pro bezplatné povolenky v energeticky náročných odvětvích. Počítá s využitím přibližně 88 milionů dostupných povolenek, což by podle odhadu Evropské komise mohlo podnikům ušetřit šest miliard eur, tedy asi 147 miliard korun. Rada navíc navrhla využít dalších 33 milionů dosud nepřidělených povolenek. Ani tento postoj však nepředstavuje konečně schválenou legislativu.


Zastánci přísnějších pravidel naopak argumentují, že bez ekonomického tlaku na snižování emisí by některé podniky mohly modernizaci odkládat. Systém emisních povolenek má prostřednictvím ceny uhlíku vytvářet motivaci k investicím. Spor se proto nevede pouze o samotnou existenci povolenek, ale především o rychlost zpřísňování systému a rozdělení nákladů transformace.

Rozhodující otázkou zůstává, zda evropská klimatická politika dokáže snižovat emise a současně udržet průmyslovou výrobu na evropském území. Přesunutí ocelárny nebo chemického závodu do země s méně přísnými environmentálními pravidly může zlepšit evropskou emisní bilanci, aniž by odpovídajícím způsobem poklesly celosvětové emise. Evropa by přitom přišla o pracovní místa, výrobní kapacity a část své průmyslové nezávislosti.

České podniky už hlásí ztrátu konkurenceschopnosti

Varování evropských koncernů má bezprostřední význam také pro Českou republiku. České hospodářství patří mezi průmyslově orientované ekonomiky Evropské unie a náklady na energie i emisní povolenky zasahují hutnictví, chemii, sklářství, cementárny, teplárenství a další energeticky náročné obory. Tyto podniky jsou současně důležitými dodavateli pro automobilový a strojírenský průmysl.


Je důležité zdůraznit, že jde o výsledky podnikatelského průzkumu, nikoli o statistiku všech českých firem. Přesto ukazují, že obavy z dopadů emisních povolenek nejsou pouze záležitostí velkých německých nebo rakouských koncernů. Náklady se postupně přenášejí také do cen výrobků a do navazujících dodavatelských řetězců.

Podobné obavy vyjádřil v červenci Svaz energetiky České republiky. Ten upozornil zejména na problematickou proveditelnost nových investičních podmínek pro bezplatné přidělování povolenek. Citlivá je situace českého teplárenství, jehož modernizace závisí na dostupnosti alternativních zdrojů energie, investičním financování a rozsáhlých změnách infrastruktury. Svaz současně požaduje, aby Česká republika prosazovala spravedlivější přístup k evropským investičním prostředkům.

Pro českou vládu tak vzniká úkol, který nelze vyřešit pouhým souhlasem s evropskou klimatickou politikou ani jejím všeobecným odmítáním. Musí prosazovat podmínky, které umožní průmyslovým podnikům modernizovat výrobu bez neúnosného zhoršení konkurenceschopnosti. To znamená dostupnou energii, předvídatelná pravidla, rychlejší povolování investic a účinné využívání prostředků získaných z emisních povolenek.

Evropský parlament má o reformě jednat v prosinci. Konečná podoba pravidel zatím není rozhodnuta a bude záviset také na následné dohodě členských států a evropských institucí. Nyní se proto otevírá prostor pro zásadní debatu, zda má být hlavním měřítkem úspěchu klimatické politiky pouze snižování evropských emisí, nebo také zachování výrobních kapacit a pracovních míst.

Varování více než stovky evropských podniků nelze odbýt jako běžný odpor průmyslu proti regulaci. Jde o upozornění na možné selhání hospodářské logiky evropské transformace. Pokud bude Evropská unie požadovat investice, pro které současně nedokáže vytvořit ekonomické podmínky, může místo modernizovaných továren získat jejich prázdné areály. A průmysl, který jednou odejde, se nemusí do Evropy již nikdy vrátit.



Zdroje: 1. Euromines – Společné stanovisko energeticky náročného průmyslu; 2. Evropská komise – Reforma EU ETS a pravidla bezplatného přidělování povolenek; 3. Reuters – Více než sto evropských podniků žádá změnu emisní reformy⁠; 4. Rada Evropské unie – Postoj k úpravě bezplatných povolenek; 5. Hospodářská komora ČR – Dopady emisních povolenek na české podniky