Nová koncepce výstavby české armády do roku 2040 vyvolává další závažné otázky. Bývalý náčelník generálního štábu a současný senátor za STAN Karel Řehka v rozhovoru pro Radiožurnál uvedl, že vláda Andreje Babiše podle něj odkládá řešení zásadních problémů obrany do dalšího volebního období. Současně popsal okolnosti přípravy strategického dokumentu. Politické vedení státu podle jeho slov dostalo na výběr mezi finančně omezenou variantou, která neumožní splnit spojenecké závazky, a nákladnějším řešením odpovídajícím požadavkům NATO. Jednoznačnou odpověď však podle Řehky nedostal.

Karel Řehka se na přípravě nové koncepce podílel ještě jako náčelník generálního štábu, kterým byl do konce června 2026. Podle jeho vyjádření prošel dokument četnými změnami ze strany ministerstva obrany a on sám se účastnil přípravy přibližně čtrnácté nebo patnácté verze. Zásadní událost se podle něj odehrála 17. června na jednání Bezpečnostní rady státu. Řehka tehdy představil dvě možné cesty další výstavby armády. První vycházela ze stávajícího finančního rámce a předpokládala, že Česká republika nebude schopna splnit všechny alianční závazky. Druhá ukazovala, jaké prostředky a opatření by jejich naplnění vyžadovalo.

Bývalý náčelník generálního štábu požadoval, aby politické vedení rozhodlo, kterou cestou má armáda pokračovat. Podle jeho svědectví však jednoznačné stanovisko nepřišlo a další projednávání bylo přerušeno. Veřejně dostupný záznam ze schůze Bezpečnostní rady státu potvrzuje projednání Dlouhodobého výhledu pro obranu. Podrobnosti o Řehkou popisovaných dvou variantách však neobsahuje. Jeho vyjádření proto představuje svědectví přímého účastníka přípravy, nikoli nezávisle doložený obsah neveřejné diskuse.

Následně pokračovaly práce na dokumentu, který vláda 2. listopadu schválila. Řehka připustil, že konečnou verzi dosud podrobně neprostudoval. Ocenil však, že armáda otevřeně popsala své nedostatky a bezpečnostní rizika. Jeho hlavní výhrada směřuje k politickému rozhodnutí ponechat jejich řešení na budoucích vládách. V rozhovoru použil i mimořádně ostré hodnocení, podle něhož vláda na obranu rezignovala.


NATO požaduje schopnosti, které česká armáda nemá

Nová koncepce obsahuje závažné hodnocení současného stavu českých ozbrojených sil. Česká republika podle dokumentu neplní přibližně 70 procent aliančních cílů výstavby vojenských schopností, ať již zcela, nebo v požadovaném rozsahu. U finančně nejnáročnějších schopností dosahuje zpoždění pěti až deseti let. Tento údaj neznamená, že armáda plní pouze 30 procent svých každodenních úkolů. Vztahuje se ke konkrétním cílům obranného plánování NATO, které stanovují požadované jednotky, vybavení a další schopnosti jednotlivých členských států.

Řehka upozornil, že nejvýznamnější nedostatky se týkají především manévrových jednotek určených pro kolektivní obranu, konkrétně těžké mechanizované brigády a brigády středního typu. Další problémy souvisejí s protivzdušnou obranou, logistikou, zásobami munice a připraveností na dlouhodobý konflikt. Podstatné je, že alianční závazky nejsou pouze politickým prohlášením o procentu obranných výdajů. Stanovují konkrétní vojenské schopnosti, jejich rozsah a připravenost k nasazení. Pokud některý členský stát požadované jednotky nebo vybavení nemá, omezuje tím také společné obranné plánování Aliance.


Koncepce počítá do roku 2030 s nejméně 32 tisíci profesionálních vojáků a deseti tisíci příslušníků aktivní zálohy. Současně předpokládá modernizaci výzbroje, posílení protivzdušné obrany a rozvoj technologií využitelných při kolektivní obraně. Spor tedy nespočívá v tom, zda armáda potřebuje modernizaci. Rozhodující otázkou je její tempo, dostupnost prostředků a skutečná schopnost splnit alianční požadavky. Samotné zvýšení počtu vojáků ani nákup nové techniky totiž nezaručují dostatečnou bojovou připravenost bez odpovídajícího výcviku, munice a logistického zabezpečení.

Odpovědnost nesou dvě vlády. Účet se přesouvá do budoucna

Nejvýraznější rozpor nové koncepce se týká financování. Pro období do roku 2030 dokument vychází z obranných výdajů na úrovni přibližně dvou procent hrubého domácího produktu. Tento rámec podle samotné koncepce umožní pouze omezený rozvoj vybraných vojenských schopností. Výraznější růst má následovat až od roku 2030, tedy po skončení současného volebního období. Tato skutečnost je hlavním předmětem Řehkovy kritiky.

Česká republika se přitom společně s ostatními členy NATO v roce 2025 zavázala směřovat do roku 2035 k celkovým obranným a souvisejícím bezpečnostním výdajům ve výši pěti procent HDP. Z toho mají nejméně 3,5 procenta představovat základní obranné výdaje a až 1,5 procenta širší bezpečnostní investice. Aliance zároveň požaduje věrohodný postupný plán dosažení těchto cílů. V nejbližších letech bude významná část dostupných prostředků směřovat na již zahájené modernizační projekty. Rozvoj dalších schopností, včetně střední brigády, části protivzdušné obrany a podpůrné infrastruktury, tak může postupovat pomaleji.

Zde má Řehkova kritika konkrétní politický význam. Vláda schválila dlouhodobé vojenské cíle, ale finančně nejnáročnější kroky přesouvá převážně do období, kdy už bude o rozpočtu rozhodovat další kabinet. Ten bude muset nejen pokračovat v modernizaci, ale také odstraňovat nedostatky známé již dnes.

Odpovědnost ovšem nelze připisovat pouze současné vládě. Řehka v rozhovoru připustil, že více mohla udělat také předchozí vláda Petra Fialy. Připomněl mimořádné ekonomické a bezpečnostní problémy jejího období i podporu Ukrajiny, kterou hodnotí pozitivně. Současně však uvedl, že některé potřebné kroky v oblasti obranného rozpočtu, aliančních závazků a legislativy zůstaly nedokončeny.


Prezident Petr Pavel na tento problém upozornil již při jednání vlády 2. listopadu. Podle stanoviska Pražského hradu nová koncepce ani ve výhledu do roku 2040 realisticky nezajišťuje dosažení požadované bojové připravenosti. Řehka se s prezidentovým hodnocením ztotožnil. Je však nutné připomenout také jeho současné politické postavení. Po odchodu z čela armády byl v říjnu zvolen senátorem za STAN. Jeho kritika vlády tak zaznívá nejen od bývalého nejvyššího vojenského představitele, ale také od současného opozičního politika. Odbornou zkušenost a politickou roli je proto třeba posuzovat odděleně.

Problém má zároveň přímý rozpočtový rozměr. Vyšší obranné výdaje by vyžadovaly dodatečné veřejné prostředky v době, kdy stát financuje také zdravotnictví, důchody, školství a dopravní infrastrukturu. Odkládání investic však může znamenat delší období, během něhož armáda nebude mít schopnosti požadované aliančními obrannými plány.

Z Řehkova svědectví tak vystupuje otázka, kterou samotné schválení koncepce nevyřešilo. Pokud česká politická reprezentace přijala konkrétní alianční cíle, měla by současně předložit věrohodný finanční a časový plán jejich splnění. Jestliže takový plán není ekonomicky uskutečnitelný, musí být zřejmé, které schopnosti budou odloženy, na jak dlouho a s jakými bezpečnostními důsledky. Nová strategie do roku 2040 stanovuje směr výstavby armády, sama však nezajišťuje prostředky na jeho uskutečnění. Bez konkrétního rozhodnutí o financování proto zůstane rozpor mezi závazky vůči NATO a skutečnými možnostmi českých ozbrojených sil nevyřešený.



Zdroje: 1. Úřad vlády – Záznam ze schůze Bezpečnostní rady státu 17. června 2026⁠; 2. Úřad vlády – Schválení nové koncepce výstavby armády; 3. Radiožurnál – Karel Řehka kritizuje novou armádní koncepci, 5. listopadu 2026⁠; 4. Ministerstvo obrany – Koncepce výstavby Armády ČR do roku 2040⁠; 5. Pražský hrad – Stanovisko prezidenta Petra Pavla ke koncepci, 2. listopadu 2026⁠