Domácí

Velikost textu:

Ledovce, lesy a oceány: Co skutečně pokrývá naši planetu

Povrch Země je z většiny tvořen oceány, ale led, lesy a pouště zaujímají překvapivě velkou část pevniny. I po tisících let vývoje zůstává člověk na povrchu planety spíše drobnou poznámkou v geologických dějinách.

Ilustrační foto

2. října 2025 - 04:52

Země, jak ji známe dnes, je stále planetou ledu. Přestože globální oteplování, o němž se intenzivně hovoří už více než tři desetiletí, poutá pozornost médií i politiků, faktem zůstává, že planeta se nachází uprostřed dlouhodobého chladného období, tzv. kvartérního glaciálu, který trvá již 2,58 milionu let. Odborníci nevylučují, že toto období může pokračovat klidně dalších 100 milionů let, podobně jako předešlé ledové doby, například karoo-glaciál, který ovládl planetu v období permu a karbonu.

V současnosti pokrývá pevninu Země zhruba 10 % ledovců (konkrétně glaciálního ledu). Pevnina samotná přitom tvoří pouze 28 % celkové plochy zemského povrchu, zbytek zabírají oceány. Z celkového objemu veškerého ledu na planetě se drtivá většina (až 90 %) nachází v Antarktidě. Ledovcový štít na jižním pólu je nejen největší, ale také nejmohutnější ledovou formací, jaká kdy na Zemi vznikla. V některých místech dosahuje tloušťky až 4,8 kilometru, tedy přibližně tří mil. Tato masa ledu sama o sobě představuje asi 85 % veškerého glaciálního pokryvu na světě.

Zemský povrch je rozdělen mezi tři hlavní přírodní formace: oceány, lesy a pouště. Největší podíl zaujímají oceány, které pokrývají zhruba 72 % celého povrchu planety. Zbylých 28 % tvoří pevnina, na níž se rozkládají další významné povrchové celky. Z této pevninské části pokrývají lesy přibližně 31 %, což ukazuje, že vegetace stále hraje významnou roli v regulaci klimatu i koloběhu vody. Pouště zabírají asi 33 % pevniny, což odpovídá jejich přirozenému rozšíření v oblastech subtropů, vysokohorských pásem nebo za dešťovým stínem. Glaciální led, jak již bylo zmíněno, zabírá dalších 10 % pevninské plochy.

Ve světle těchto čísel působí lidská činnost téměř zanedbatelně. Města a lidská sídla pokrývají pouze 3 % pevninské části Země. To je důležitý poznatek v debatách o dopadu antropogenních činností, kdy člověk sice ovlivňuje planetární procesy skrze emise a využívání zdrojů, ale z hlediska fyzického pokrytí planety zůstává jeho přítomnost zatím poměrně omezená.

Všechny moderní lidské civilizace vznikly v období zvaném holocén, což je teplé interglaciální období, které začalo zhruba před 11 700 lety po skončení posledního glaciálu. Teplé interglaciály jsou přitom v dlouhých glaciálních epochách spíše výjimkou než pravidlem, obvykle trvají maximálně 15 000 let. V tomto světle se současné klima jeví spíše jako dočasné oteplení než trvalý stav.

Psali jsme: Kdo postavil moai na Velikonočním ostrově? Důkazy ukazují na Rapa Nui

Přes narativy o konci ledové éry a globálním oteplování tak žijeme stále ve světě formovaném ledem, ať už geologicky či klimaticky. Ledy a oceány zůstávají dominantními složkami planetárního systému, zatímco lidská činnost, ačkoliv rostoucí, dosud nedosáhla úrovně, která by zásadně přepsala geologickou stopu posledních milionů let.

Vědomí, že Země je stále uprostřed dlouhé ledové epochy, může přinést hlubší pochopení klimatických změn, které pozorujeme. Změna klimatu není jen otázkou lidských emisí, ale i komplexního planetárního cyklu, v němž má každý prvek (led, oceány, lesy i pouště) svou roli. A člověk? Ten zatím jen pokorně kráčí po tenkém ledě geologického času.

(Pilař, prvnizpravy.cz, foto: zai)