Evropa se během několika měsíců změnila rychleji, než si ještě nedávno dokázali představit i zkušení političtí komentátoři. V České republice po podzimních volbách převzal vládu Andrej Babiš a kabinet dnes stojí na koalici hnutí ANO, SPD a Motoristů. Současně v Německu dál sílí strana Alternative für Deutschland (AfD), která se v některých spolkových zemích přibližuje nejen vládní účasti, ale dokonce dominantnímu postavení.

To, co ještě před několika lety působilo jako nemožný scénář, dnes začíná vytvářet úplně novou politickou mapu střední Evropy. Praha i část Německa se stále hlasitěji staví proti migrační politice Bruselu, proti zelené transformaci evropského průmyslu a proti dalšímu oslabování pravomocí národních států. Jenže otázka zní, zda podobná rétorika automaticky znamená i skutečně blízkou spolupráci.

Společná řeč přes migraci i Green Deal

Pokud by se AfD dostala do vlády v některé z německých spolkových zemí, případně časem i do spolkové vlády, našla by s českým kabinetem Andreje Babiše několik výrazných společných témat.


Dalším bodem sbližování je energetika a automobilový průmysl. Německo po odstavení jaderných elektráren čelí vysokým cenám energií a stále hlasitější kritice vlastní zelené politiky. AfD tvrdě útočí na Green Deal i zákaz spalovacích motorů. Přesně tato témata dnes silně rezonují i v české vládní koalici, zejména u Motoristů a části politiků ANO.

Česká republika navíc zůstává průmyslovou ekonomikou závislou na automobilové výrobě. Pokud by se v Německu prosadila politická síla, která začne brzdit radikální ekologickou transformaci, český průmysl by si pravděpodobně oddechl. V tomto směru by mezi Prahou a částí německé politiky mohlo vzniknout překvapivě silné partnerství.

Zajímavé je i to, že ani Babišova vláda, ani AfD neusilují o vystoupení z Evropské unie. Obě strany ale chtějí výrazně omezit moc Bruselu a vrátit více rozhodování národním státům. Právě tady vzniká nový evropský proud, který už není čistě protievropský, ale spíše požaduje zásadní přestavbu celé Unie.

Rusko, ekonomika a střet národních zájmů

Přesto by byla představa bezproblémové spolupráce velmi zjednodušená. Mezi českou vládou a AfD existují také výrazné rozdíly, které by mohly vést k napětí.

Nejcitlivější oblastí zůstává vztah k Rusku. Část AfD dlouhodobě prosazuje smířlivější postoj vůči Moskvě a kritizuje rozsah německé podpory Ukrajině. Česká vláda je v tomto směru opatrnější. Andrej Babiš se jako premiér snaží držet pozici politika přijatelného pro NATO i evropské partnery a Česká republika má historicky mnohem citlivější vztah k ruskému vlivu než část německé společnosti.


Právě zde se ukazuje hlubší realita nové evropské politiky. Společná kritika Bruselu ještě automaticky nevytváří skutečné spojenectví. Národní zájmy nakonec často převáží nad ideologickou blízkostí.

Evropa se ale bezpochyby mění. Česká republika dnes už není zemí, která pouze přihlíží sporům mezi Berlínem a Bruselem. Babišova vláda spolu se SPD a Motoristy představuje jeden z prvních pokusů vytvořit ve střední Evropě kabinet, který chce výrazně korigovat dosavadní směr Evropské unie.

A pokud se podobná změna prosadí i v Německu, vznikne úplně nová politická mapa Evropy. Ne mapa rozdělená klasicky na pravici a levici, ale na vlády, které chtějí více národní suverenity, a na ty, které dál věří v silně centralizovanou Evropskou unii.



Zdroj: https://www.handelsblatt.com/politik/deutschland/afd-sachsen-anhalt-wird-zum-ernstfall-fuer-sicherheitsbehoerden/100225805.html