Obžaloba bývalého ministra spravedlnosti Pavla Blažka v bitcoinové kauze podle investigativního publicisty vystupujícího pod jménem Thomas Paukner znovu ovládla titulní stránky médií. Sám ale tvrdí, že mnohem větší problém leží úplně jinde než v případu, který nyní dominuje veřejné debatě.


„To bude asi ten západ, jak o něm Petr Fiala tak obšírně hovořil,“ poznamenává Paukner.

Současně přidává osobní poznámku. Připomíná, že ve volbách v roce 2021 Petra Fialu volil, protože věří ve střídání politických garnitur.

„Jakmile někdo vydrží u moci příliš dlouho, ohne systém ke svému vlastnímu prospěchu. Nadávejte mi, ale už se stalo a vrátit to nelze,“ píše.

Samotnou bitcoinovou kauzu ale nepovažuje za největší problém. Připomíná, že státní rozpočet dosahuje přibližně 2,3 bilionu korun a Blažkova aféra podle něj představuje „zanedbatelné“ stovky milionů korun. Za podstatnější označuje obraz země, v níž si podle jeho slov ministr spravedlnosti pozve drogového dealera, aby státu daroval miliardu korun.

„Blažka vem čert, ostatně šlo v rámci státního rozpočtu o drobné. Máme tu větší kluky,“ píše Paukner.


S odkazem na materiály senátora Lukáše Wagenknechta připomíná, že Strnadova společnost Czechoslovak Group (CSG) měla podle jeho interpretace na dodávkách munice v rámci české muniční iniciativy dosáhnout čistého zisku 2,4 miliardy korun pouze na materiálu nakoupeném s předstihem v Turecku. Dodává, že podle něj nešlo o ojedinělý obchod, ale o desítky podobných případů. Zdůrazňuje přitom, že nejde o jeho vlastní tvrzení, ale o závěry, které zveřejnil pirátský senátor Lukáš Wagenknecht.

Další kritika míří na nákup stíhacích letounů F-35. Paukner jej označuje za „nejpříšernější kontrakt na nákup stíhaček na světě“ v hodnotě přibližně 200 miliard korun včetně servisu a infrastruktury. Tvrdí také, že žádná jiná země nenakoupila letouny s delší dodací lhůtou.

Připomíná rovněž spor kolem plánovaného nákupu munice prostřednictvím slovenské společnosti CSG, v níž má slovenský stát padesátiprocentní podíl. Podle Pauknera chtěla Jana Černochová obejít české výrobce přímým kontraktem, od kterého se nakonec ustoupilo. Ani tím však podle něj hlavní problém nekončí.

„To ale stále není to nejhorší, co vláda Petra Fialy nadělila České republice,“ pokračuje.

Za skutečné těžiště celé debaty označuje evropské směrnice CSDDD, EPBD, CBAM a RED III. Tvrdí, že právě ony budou mít podle jeho názoru na českou ekonomiku mnohem větší dopad než jednotlivé domácí politické aféry.

U směrnice CSDDD připomíná, že podle jejího výkladu mají dovozci ropy, plynu, kovů a dalších surovin prokazovat dodržování lidských práv a evropských standardů v celém dodavatelském řetězci. Takový dodavatel podle něj prakticky neexistuje. Připomíná proto společný dopis Spojených států a Kataru, který vyzýval ke zrušení nebo zásadnímu omezení směrnice. Současně upozorňuje, že europoslankyně Danuše Nerudová později hlasovala pro její výrazné oslabení společně s Viktorem Orbánem, přestože ji dříve podpořila.

Stejně kriticky hodnotí směrnici EPBD o energetické náročnosti budov. Podle Pauknera právě rostoucí administrativní požadavky přispívají ke zdražování bytů i stavebních materiálů napříč Evropou.

Mechanismus CBAM podle něj představuje další příklad dobře míněného opatření s opačným výsledkem. Evropský trh sice chrání prostřednictvím uhlíkového cla, zároveň ale podle Pauknera zdražuje evropskou výrobu natolik, že ztrácí konkurenceschopnost na světových trzích.

„To už soudruzi z Bruselu nedomysleli. Konkurenceschopnost vyletěla oknem, ale ještě pár let se udrží vnitřní trh,“ komentuje.

Největší prostor věnuje směrnici RED III. Kritizuje povinné podíly obnovitelných zdrojů energie a tvrdí, že nerespektují rozdílné podmínky jednotlivých států. Podle něj evropské modely pracují s cenou větrných a solárních elektráren, ale nezahrnují obrovské investice do přenosových soustav, které si taková transformace vyžádá. Právě proto podle něj vzniká falešný obraz levné energie z obnovitelných zdrojů. Ironii neopouští ani zde.

„Vyrobíme klimaticky přívětivý tank!“ komentuje návrhy na využívání zelené oceli při výrobě obrněné techniky. Dodává, že Evropská unie tuto myšlenku myslí podle něj „smrtelně vážně“.

Na podporu své argumentace připomíná také ceny vojenské techniky. Německý tank Leopard stojí podle jím citovaných údajů přibližně 30 milionů eur, zatímco ruský tank T-90 kolem čtyř milionů dolarů. I tento rozdíl spojuje s dopady evropské klimatické politiky na průmysl.


Bitcoinová kauza Pavla Blažka je podle něj z makroekonomického pohledu okrajovou událostí.

„Daleko podstatnější je, že Petr Fiala všechny výše uvedené směrnice schválil, nevetoval je, přijal je a tvářil se, že je vše v pořádku. Není,“ píše.

Za důsledky těchto rozhodnutí označuje podle svého výkladu nejdražší energie, nejdražší ocel, nejdražší zbraně i nejvyšší náklady na rozvoj přenosových sítí. Tvrdí také, že Evropě utekl digitální boom přelomu tisíciletí i závod v oblasti umělé inteligence. Varuje, že stejný osud může potkat i vývoj fúzní energetiky. Připomíná rovněž analýzy poukazující na to, že zemní plyn ve Spojených státech je přibližně osmkrát levnější než v Evropě.

„Nevím, zda to bude více připomínat ZOO, nebo cirkus,“ uzavírá jednu z nejostřejších pasáží komentáře.

Na samotný závěr se ještě vrací k Pavlu Blažkovi. Přeje mu spravedlivý rozsudek i dlouhý trest a dodává, že by podle něj bylo žádoucí, aby v případných dohodách o vině a trestu vypovídal také o dalších politických souvislostech, mimo jiné o Vítu Rakušanovi. Skutečné poselství svého textu ale směřuje jinam.

„Celým textem se vám vlastně snažím říct, abyste více pozornosti věnovali nápadům a směrnicím Evropské unie. Je to zcela klíčové, drahé, destruktivní, neodvratitelné a především kriticky důležité. Tuzemská politika je fajn, ale ta evropská je to skutečné kolbiště, kde se nachází těžiště moci,“ uzavírá Thomas Paukner svůj komentář.