Vidíme podporu ukrajinského obranného úsilí a vidíme, že jsou zaváděny sankce. Nikdo ze státníků ale řekl, co je vlastně cílem. Okamžité zastavení palby? Návrat do stavu jako před válkou? Odsun osob ruské národnosti z ukrajinského území? Okupace Ruské federace? Vyventilování emocí? Formulace typu „nemůžeme nečinně přihlížet“ odkazují spíš k tomu poslednímu, ale kdo ví.

Pro nás ale není rozhodující, jak se cítí ruské vedení, nýbrž jaké budou dopady na obyvatele evropských zemí. Nemusí to být jen dopady ekonomické. Hrajeme proti mocnosti vybavené stovkami jaderných raket.
Obávám se, že se tak znovu potvrzuje to, co o západních elitách víme již delší dobu.

Jenže na druhé straně šachovnice chybí protihráč. Senilní Biden, který má problém rozlišit Ukrajinu od Iránu? Manekýn Macron? Německý premiér, na jehož jméno si teď nemohu vzpomenout?

Žádný Kennedy, žádný Reagan, žádný Trump. Není nikdo, kdo by mohl vzít telefon a říct: „Vladimíre Vladimíroviči, musíte to okamžitě zastavit. Jestli máte problém s našimi novými raketami, tak se o tom můžeme pobavit. Ale teď to zastavte. Vždyť tam umírají lidé!“

Jenže rozhodnutí se přijímají úplně jinak než na strategických poradách. Klíčovou roli v tom hrají malé skupiny, které nenesou žádnou odpovědnost, nemají ani věcnou znalost problematiky, ale dokážou rozběhnout vlny. Zazní výkřik, objeví se působivý symbol na sociální síti, a ten strhne dav. Dav nabírá na síle, titulky generují další titulky… a politik se neodváží postavit na odpor.

Tak jsou přijímána rozhodnutí typu, že „neexistuje žádná horní hranice pro počet migrantů.“ Tak vznikl Zelený úděl, který likviduje, přírodu, hospodářství i zemědělství. Tak se rozhoduje v genderových záležitostech, i všude jinde. Nakonec máme zbytky racionality v podstatě jen tam, kde si někdo prosazuje finanční zájmy – a většinou to není racionalita prospěšné celku.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)