V posledních letech je to na jedné straně skupina vedená Pochem, Netolickým a Petříčkem. A ta druhá skupina dnes, po odchodu Hamáčka z funkce předsedy strany žádného viditelného lídra zatím nemá. Snad jen předsedu pražské ČSSD Jaroše.

Bylo by ale žádoucí, kdyby obě dvě skupiny sociálních demokratů spolu skutečně dokázaly spolupracovat. Už také proto, že volební preference ČSSD se u dvou seriózních agentur pro výzkum veřejného mínění v poslední době dostaly na 2,5%.

Praxe je ale taková, že jedna skupina vždy vyřadí druhou, ať už z kandidátky anebo z rozhodování o obsazení klíčových stranických funkcí. A tak byla na konci minulého roku poražena ve volbě předsedy ČSSD na stranickem sjezdu, řízeném Pochem, Havelkou, Špačkem a dalšími populární bývalá ministryně práce, idealistická Jana Maláčová. S ní v čele by snad ČSSD měla alespoň nějakou šanci (ne velkou) probojovat se do příští sněmovny alespoň do opozice. Zvítězil však kandidát Pocheho, Pokorného, tedy Sobotkovy zájmové skupiny, Šmarda. Představit si předsedu Šmardu, jak jde do debaty s někým, jako je předseda ODS Fiala, což zajisté není muž velkých politických výkonů, ale je to univerzitní profesor, si prostě nedokážu.

Celé to Petříčkovo a Pocheho křídlo dělalo vše možné i nemožné před volbami do sněmovny, aby se sociální demokracie do nové sněmovny neprobojovala. Připomenu jen to, co držím v paměti jako superpodraz od dnešních místopředsedů strany Petříčka a Netolického, kteří neváhali namazat schody svému předsedovi Hamáčkovi tehdy, když byl pronásledován rádoby investigativním duem žurnalistů SeznamZprávy.cz, Kroupou a Kubíkem. Dělali vše pro destrukci politické pozice svého předsedy strany, který se z výšin jedné z nejpopulárnějších osobností v zemi, po aféře rozpoutané duem Kroupa, Kubík v souvislosti s Vrběticemi a údajně chystanou cestou do Ruska, zřítil do podprůměru. Prostě čím hůř, tím líp, to bylo jejich heslo.

Myslet si, že strana, která ztratila důvěryhodnost a své parlamentní pozice, může důvěryhodnost a parlamentní pozice získat zpět, a že to bude jednoduché, si může jen politický Neználek. Tahle politická družina, vedená Pochem, Pokorným a reprezentovaná Netolickým a Petříčkem, ale je na neznalosti a politickém diletantismu postavena.

Teď se jim znovu povedl opravdový majstrštyk. Když se Poche s Petříčkem nemohli spolehnout v Praze na Krajské předsednictvo (KP), v němž nemají většinu, dohodl se Petříček se Šmardou a prosadil přímo v předsednictvu strany (!) schválení kandidátky pro volby do pražského zastupitelstva v čele s Annou Šabatovou. Předsednictvo strany má kandidátky do komunálních voleb schvalovat, což je ve Stanovách strany novum, které vzniklo v éře po mém odchodu z funkce předsedy strany. Já jsem to plně v souladu s vnitrostranickou demokracií a Stanovami a řády voleb, nechával na rozhodnutí nižších stranických orgánů. Předsednictvo tedy „prezidiálně“ rozhodlo, aniž vyčkalo rozhodnutí KP v Praze, které mělo novou (a asi jinou) pražskou kandidátku schvalovat až následující pondělí (23. 5.). Nejde o to, že Petříček s většinou předsednictva strany vypálili rybník Krajskému předsednictvu. Jde o to, že takové rozhodnutí, je prostě nelegitimní, bolševické. Bolševici také nedbali na formality.

Právo i některá další média přinesla informaci, že kampaň volební aliance ČSSD a Zelených, byla zahájena v bytě A. Šabatové u chlebíčku. Úžasné, pro zdravou výživu toho tedy účastníci tohoto soirée mnoho neudělali.

A že tam prý byla podepsána koaliční smlouva mezi pražskými soc. dem. a Zelenými. Pokud je tomu tak, pak je zřejmé, že nikdo z přítomných sociálních demokratů není členem statutárního orgánu pražské ČSSD a nemá právo nic podepisovat. Podepisovat takový dokument může předseda KP anebo jeho místopředsedové, pokud jsou k tomu v KP zmocněni.

Ani se nechce věřit, že takový lapsus připustí bývalá ombudsmanka, která by měla mít alespoň minimum právního vědomí.

Jak to kdysi říkal známý levicový filosof profesor Ivan Sviták (marxista vyučující po dvacet let svého exilu po roce 1969 na amerických univerzitách), součet dvou nul je vždycky jenom nula.

Když se pozorně dívám na společnou kandidátku ČSSD a Zelených, vidím tam za ČSSD na čelných místech jen spojence Pocheho (Dvořáka, Ulrycha, Smetanu).

Ve svém článku počátkem tohoto týdne, kdy jsem vyjádřil zklamání nad odchodem vynikajícího zdravotnického odborníka a manažera Ludvíka z ČSSD, jsem musel konstatovat, že A. Šabatová nemá pro vedení kandidátky do pražského zastupitelstva, resp. jako její lídr, žádné odborné předpoklady, ani erudici. Nic o komunální politice neví, nikdy v ní nepůsobila a o pražských reáliích nemá tušení. Prostě debakl už na samém začátku.

Podobný kvalifikační profil mají i další dva sociální demokraté na čelných místech kandidátky, Dvořák a Ulrych. Je zcela nepochopitelné, že lidé, kteří „něco“, něco hodně o pražské problematice vědí, jako jsou pánové Tomčík ml. (ředitel ROPIDu) a V. Čáp (donedávna zaměstnanec Magistrátu, nyní učitel na vysoké škole, odborník s vysokou mírou znalostí problematiky rozvoje města), skončili v poli poražených, tedy na nevolitelném místě. Připomínám, že jsou to jediní dva zastupitelé za ČSSD, kteří byli před čtyřmi lety ve svých městských částech do tamních zastupitelstev, byť na kandidátce nezávislých, jako sociální demokraté, zvoleni.

Ale nepopásá je Poche, jsou příliš kvalifikovaní, málo ovladatelní a vlastně nezávislí. Co s takovými lidmi, že? Takové lidi Pokorný, ani Poche potřebovat prostě nemohou.

Na základě dostupných informací musím tedy konstatovat, že kandidátka ČSSD do pražského zastupitelstva vznikla v rozporu se Stanovami ČSSD a je tedy nelegitimní. A také koaliční smlouva mezi Zelenými a ČSSD, podepsaná sociálními demokraty, kteří k tomu nemají oprávnění, je vlastně neplatná.

Budu se zájmem čekat, jak se s těmito informacemi popasuje pražské Krajské předsednictvo ČSSD v pondělí.