Sněmovna jedná od včerejšího podvečera i teď, kdy v pátečním dopoledni píšu tuto glosu. Nadsázkou je jenom slovo „jedná“. Sněmovna neřeší žádný věcný problém, ač jich máme nekonečně moc, a některé neřešitelné, Sněmovna se hádá o vyslovení nedůvěry Fialově vládě, ač je jasné, že k vyslovení nedůvěry nedojde. Pětikoalice má dostatečnou většinu.

Premiér Fiala řekl, že „hlavním důvodem této schůze je to, že máme před volbami“. Myslím, že to je nepřijatelná bagatelizace problému, kterému je česká veřejnost vystavena. Hlasy opozice mluví ti, kteří nejsou vládou a kteří dokonce ani nejsou v parlamentu. Těm není nasloucháno. Včera večer mi někdo říkal, že sice Babiše nesnáší, ale že to, co tam říká, je naprostá pravda, a že mluví i za něj. Pisatel jednoho emailu nesouhlasil s mými otazníky nad připravovanou sobotní demonstrací v Praze na Václavském náměstí a napsal mi: „když nevyjdeme do ulic, nikdo o skutečné opozici nic neví“. Čili i já respektuji i zdánlivě absurdní debatu v parlamentu jako zoufalý pokus vládnoucí koalici probudit. (Nevím, je-li to možné. Noční vystoupení ministryně Langšádlové o vědě ukazuje, že takové lidi probudit nelze.)

Dnešní Právo má nadpis úvodního článku „Stanjurův schodek 270 miliard zklamal rozpočtovou radu“. Jedná se o návrh rozpočtu na rok 2023, ne o odhad schodku rozpočtu letošního. Je to zoufalé číslo, zklamává nejen naši Národní rozpočtovou radu, ale i každého myslícího ekonoma. Čtyři roky po sobě bude deficit rozpočtu kolem 300 miliard korun. A to i v situaci, kdy státu díky inflaci velmi rychle rostou rozpočtové příjmy a kdy ještě stát ani nezačal řešit tragickou situaci způsobenou cenami energií. Růst cen energií zvyšuje o desítky miliard příjmy státu, přesto stát neumí najít, které zbytečnosti z rozpočtu vyškrtat.

Určitě k tomu nepomůže připravovaná novela zákoníku práce z dílny ministra Jurečky, která má zaměstnavatelům uložit povinnost platit zaměstnancům pracujícím na home office „zvýšené náklady na energie, teplo či vodu“. Skvělý komentář udělala moje sekretářka: „to by člověka nenapadlo“.

V USA se od roku 2019 snižuje pravděpodobný věk dožití (za tři roky o tři roky). Zaujalo mne, že je tam průměrný věk dožití u žen o jeden a půl roku a u mužů o rok nižší než u nás. Že by kvalita našeho zdravotnictví nebyla tak hrozná? Nebo že by tento trend způsobil Trump? Úmrtí kvůli předávkování drogami, 109 000, bylo v roce 2021 v USA nejvyšším číslem od začátku vedení těchto statistik. Ale to vlastně bylo už v prvním roce Bidenova prezidentování.

Nezbývá mi čas připomenout dnes u nás začínající Mistrovství Evropy v basketbalu. Po 41 letech. Tenkrát byl basketbal hezčí.