Pražská městská rada, která je jednoznačně v zajetí liberálů a zatím se její veškeré úsilí vyžívá ve fantaziích o řízení hlavního města, které nemohou vést k dobrým koncům, našla viníka toho, proč v pražské ZOO nebudeme mít čínské pandy. Prý za to může prezident Zeman, který tuto záležitost při jednání s Číňany nevznesl. Je to poněkud nesmyslné obvinění, protože celá věc vznikla z iniciativy Miloše Zemana a z veřejně dostupných zdrojů je známé, že Číňané v těchto otázkách nefungují nikdy ze dne na den.

Když si někdo přečte starší české noviny, zjistí, že po iniciačním jednání prezidenta s Číňany se hovořilo, že celý proces nežli dojde k zapůjčení pand do pražské ZOO, bude trvat nejméně tři, spíše však čtyři roky. Během té doby by ovšem bylo dobré vybudovat odpovídající pavilon, aby medvídek po dodání z Pekingu nemusel být ubytován v cirkusácké maringotce. Takový odstrašující případ jsem viděl počátkem šedesátých let v nejmenované zoologické zahradě v případě lva, který se viditelně v malé maringotce nudil. Nechceme přeci, aby panda dopadla stejně. Pokud noví pražští radní nepovažují pavilon za 200 mil. Kč pro pandu za svou investiční prioritu, měli by říct otevřeně, že chtějí tyto peníze vrhnout do něčeho jiného. Třeba do opravy mostů. To se zdá, že bude hlavní investiční priorita této městské rady. A nějaký ten most opravit v průběhu čtyřletého volebního období a položit základní kámen alespoň jednoho jiného, nového mostu by mohla tato rada opravdu stihnout.

Miloš Zeman se vydal v uplynulém týdnu do své oblíbené destinace v Izraeli. Je dobře, že s sebou vzal řadu podnikatelů a vědců. Izraelská ekonomika, zejména uplatňování výsledků technologické revoluce a hlavně rozvoj vědy a výzkumu v Izraeli, jsou pro nás momentálně nedostižným vzorem. Nicméně prezident by se neměl nechat unášet svými vřelými city k této zemi, protože Česká republika má také jiné závazky a to hlavně ve vztahu k EU. Mluvit jedním dechem o přesunu české ambasády do Jeruzaléma, což je v rozporu s pozicí EU (pozice EU v této věci jistě ale není dogmatická) a současně se vymezovat proti vzniku samostatného Palestinského státu, je politická chyba. Je dobře, že vláda v této věci, ať už se jedná o premiéra nebo o ministerstvo zahraničí i velvyslance Stropnického, je mnohem zdrženlivější.

Ovšem je současně dobře, že prezident se v Izraeli vyjádřil, pokud jde o současný konflikt mezi Ukrajinou a Ruskem, velmi zdrženlivě. Odmítavě hovořil o případných dalších sankcích proti Rusku, po kterých jako vždy volají někteří estonští či polští rusožroutští politikové. M. Zeman správně upozornil, že po odchodu ukrajinského prezidenta Porošenka, jehož volební preference se před březnovými prezidentskými volbami nezadržitelně vydaly směrem pod hranici 10%, se může otevřít nový prostor pro rozumnější uspořádání vztahů mezi Ukrajinou a Ruskem. Ruský prezident ostatně politickou pozici Porošenka nehodlá podpořit ani v tom nejmenším detailu, jaký by byl např. telefonní hovor s ním, o který Porošenko žádal. Prostě V. Putin čeká na nové rozdání karet v Kyjevě. To, že je odchod Porošenka nezadržitelný, vyplývá z ohromného pádu ukrajinské ekonomiky a z děsivého propadu životní úrovně tamního obyvatelstva.

Když se člověk dívá do českých novin a vidí to protiruské štvaní různých Romancovů, Šedivých a dalších výtečníků, je mu z toho poněkud mdlo. Těmto lidem i většině dalších komentátorů bylo jasné, už snad hodinu poté, co se incident v Azovském moři stal, kdo za to může. Samozřejmě a zcela nekriticky ruští námořníci. Jak jinak, že…