Svátek má:
Mahulena
KOMENTÁŘ: Petr Sak
Politika
Evropa se zadlužuje. Brusel chystá dalších 45 miliard pro Kyjev
Brusel chystá další úvěr pro Ukrajinu. Rostoucí dluhy, drahá energie a protesty v Evropě otevírají otázku, kde leží hranice finanční pomoci.
Vladimir Zelenskij, Ursula von der Leyen
17.listopad 2026 - 04:59
Evropská komise připravuje další společný úvěr ve výši 45 miliard eur na financování Ukrajiny v roce 2027. Podle informací Financial Times ze 16. listopadu má návrh představit členským státům již ve středu. Brusel tak hledá nové desítky miliard v době, kdy evropské státy zápasí s rostoucím zadlužením, slabým hospodářským růstem, drahými energiemi a stále většími požadavky na vlastní obranu. Otázka už proto nezní pouze, kolik peněz Ukrajina potřebuje, ale také kolik dalšího zadlužení je Evropa schopna dlouhodobě unést.
Nejde o zpochybňování potřeby bránit Ukrajinu před ruskou agresí. Jde o základní ekonomickou odpovědnost vůči evropským občanům. Každá další půjčka vytváří závazky, každá záruka znamená riziko a každé nové rozhodnutí o společném zadlužení může v budoucnu omezit prostředky na jiné priority. Pokud evropské instituce požadují další miliardy, měly by současně vysvětlit, jak bude jejich financování udržitelné a jaké náklady ponesou členské státy.
Evropská unie již schválila úvěrový program ve výši 90 miliard eur na podporu Ukrajiny v letech 2026 a 2027. Z toho má 60 miliard směřovat na obranné potřeby a 30 miliard na financování fungování ukrajinského státu. Evropská komise navíc 30. října předložila návrh na rozdělení zbývajících 45 miliard z tohoto již existujícího programu pro rok 2027. Nyní přichází s další půjčkou ve stejné výši, tentokrát nad rámec původního programu. Pokud bude schválena, celkový objem obou úvěrových rámců dosáhne 135 miliard eur. To neznamená, že celá částka již byla vyplacena, ale ukazuje to rozsah finančních závazků, které se v Bruselu postupně vytvářejí.
Důvodem je rychle se zhoršující finanční situace Ukrajiny. Pro příští rok se odhaduje dodatečná potřeba financování přibližně 70 miliard eur, z níž chce Evropská unie pokrýt zhruba dvě třetiny. Pokračující ruské útoky zvyšují náklady na obranu, obnovu energetické infrastruktury i základní fungování státu. Původní finanční plán proto přestává odpovídat skutečným potřebám. Jenže evropské veřejné finance nejsou v dobré kondici. Podle údajů Eurostatu dosáhl veřejný dluh členských států EU na konci druhého čtvrtletí letošního roku 82,9 procenta jejich souhrnného HDP. V eurozóně činil dokonce 88,8 procenta. Francouzský dluh vystoupal na 119,1 procenta HDP, italský na 139,9 procenta a řecký na 140,8 procenta.
Ani hospodářský výhled nenabízí výraznou úlevu. Evropská komise ve své jarní prognóze předpokládala pro letošní rok růst ekonomiky Unie pouze o 1,1 procenta. Současně očekávala zvýšení souhrnného rozpočtového schodku členských zemí na 3,5 procenta HDP v roce 2026 a 3,6 procenta v roce 2027. To jsou čísla, která by měla evropskou politickou reprezentaci přimět k mnohem důslednějšímu posuzování nových závazků. Evropa totiž současně potřebuje investovat do obrany, průmyslu, energetických sítí, infrastruktury a technologické konkurenceschopnosti. Pokud bude stále větší část budoucích rozpočtových možností zatěžovat obsluha dluhů, prostor pro tyto investice se může postupně zužovat.
Samotný nový úvěr ve výši 45 miliard eur jistě neznamená bezprostřední ohrožení existence Evropské unie. Nebylo by však odpovědné tvářit se, že společné půjčování nepřináší skutečné náklady. Dluh musí někdo financovat, za jeho splacení musí někdo ručit a úroky musí někdo zaplatit.
Drahá energie a protesty ukazují, že Evropa má vlastní krizi
Finanční možnosti Evropy navíc omezuje další energetický otřes. Agentura Reuters 16. listopadu upozornila, že evropské země zvyšují dovoz zkapalněného zemního plynu, přesto zůstávají zásoby před zimou mimořádně nízké. V EU a Británii dosahovaly k 11. listopadu přibližně 810 TWh, tedy asi o pětinu méně, než odpovídá desetiletému sezónnímu průměru. Omezené dodávky z Kataru, napětí kolem Hormuzského průlivu a rostoucí konkurence asijských odběratelů zvyšují riziko dalšího zdražování. Evropa přitom stále hledá způsob, jak zajistit energeticky náročnému průmyslu ceny, při nichž dokáže obstát v konkurenci Spojených států a Asie. Bez konkurenceschopného průmyslu přitom nebude mít ani dostatečně silnou daňovou základnu pro financování dlouhodobých politických a bezpečnostních závazků.
Problémy se stále výrazněji promítají také do nálad evropské společnosti. Ve Francii se 14. listopadu podle tamního ministerstva vnitra zúčastnilo demonstrací přibližně 106 tisíc lidí. Protesty se týkaly životních nákladů, nedostatků ve veřejných službách a dalších sociálních problémů. Ve Španělsku proběhla 11. listopadu rozsáhlá generální stávka provázená demonstracemi proti drahému bydlení a rostoucím životním nákladům. Sociální napětí se projevuje rovněž v Portugalsku a Itálii. Tyto demonstrace nelze vydávat za jednotné protestní hnutí proti financování Ukrajiny. Vypovídají však o něčem podstatném. Mnoho evropských domácností má stále větší problém s dostupností bydlení, energiemi a základními životními náklady, zatímco vlády hledají peníze na další výdaje. Politický prostor pro nové finanční závazky proto nemusí růst stejným tempem jako potřeby zahraniční pomoci.
Evropské vlády se tak dostávají do nepříjemného rozporu. Na jedné straně zdůrazňují nutnost konsolidovat veřejné finance, omezovat schodky a hledat úspory. Na druhé straně podporují další společné půjčky, jejichž dlouhodobé náklady dosud nejsou přesně známy. Pokud Unie nedokáže přesvědčivě vysvětlit, jak chce financovat vlastní hospodářskou obnovu a současně dlouhodobou podporu Ukrajiny, může rostoucí nedůvěra veřejnosti ještě více zkomplikovat evropské rozhodování. Nejde pouze o účetní problém. Jde také o politickou udržitelnost evropské solidarity.
Německo tlačí na Česko. Kde končí evropská solidarita
V této situaci vstoupil do sporu německý kancléř Friedrich Merz. Požaduje, aby se na budoucím financování Ukrajiny podílely všechny členské státy. Současně spojil dohodu o finanční pomoci s jednáním o víceletém rozpočtu EU na období 2028 až 2034. Bez společné účasti všech zemí je podle jeho stanoviska ohrožena i širší rozpočtová dohoda. Proti tomu se staví Česká republika, Slovensko, Maďarsko a Bulharsko. Český premiér Andrej Babiš již 10. listopadu v dopise předsedovi Evropské rady Antóniu Costovi odmítl, aby se budoucí financování Ukrajiny stalo podmínkou přijetí evropského rozpočtu. Současně zdůraznil, že další pomoc musí být spojena s věrohodnou strategií směřující k ukončení války a odpovídajícím politickým vlivem Evropské unie.
Německý požadavek otevírá zásadní otázku. Má být přístup k prostředkům určeným na zemědělství, regionální rozvoj nebo evropské investice politicky spojován se souhlasem členských států s další půjčkou Ukrajině? Takové propojení může vytvořit tlak na země, které mají odlišný názor na rozdělení finanční odpovědnosti. Na druhé straně Berlín argumentuje tím, že bezpečnost Ukrajiny je společným evropským zájmem a náklady nemohou nést pouze některé státy. Německo patří k největším poskytovatelům pomoci Kyjevu a zároveň je největším čistým přispěvatelem do rozpočtu EU. Spor tedy nelze redukovat pouze na ochotu či neochotu jednotlivých vlád pomáhat.
Rozhodující je způsob financování. Nový úvěr by měl být podle připravovaného návrhu kryt společným evropským rozpočtem. U předchozího programu získaly Česko, Slovensko a Maďarsko výjimku z účasti na úrokových nákladech. Zda podobná možnost vznikne také nyní, zatím není jisté. Není proto možné přesně vyčíslit novou českou finanční odpovědnost. Brusel by však měl před schválením dalšího úvěru zodpovědět několik základních otázek. Jak vysoké budou skutečné úrokové náklady? Z jakých zdrojů budou hrazeny? Co se stane, pokud Ukrajina nebude schopna půjčku splácet? A kde leží hranice dalších finančních závazků, pokud válka potrvá ještě několik let?
Odpověď nelze postavit pouze na předpokladu, že budoucí ruské reparace jednou pokryjí všechny náklady. Jejich získání je politicky i právně nejisté. Evropské rozpočty potřebují plán také pro situaci, kdy se očekávané prostředky nepodaří získat. Zastavení podpory Ukrajiny by současně nemuselo znamenat úsporu. Její vojenské oslabení by mohlo evropskou bezpečnost prodražit a přinutit členské státy k ještě vyšším obranným výdajům. Proto je nutné porovnávat nejen cenu pokračující pomoci, ale také možné hospodářské a bezpečnostní náklady alternativních scénářů.
Evropská unie se dostává do bodu, kdy už nestačí pouze oznamovat další miliardové balíky. Musí veřejnosti předložit věrohodný dlouhodobý finanční plán, který bude počítat s náklady na Ukrajinu, vlastní obranu, energetiku i obnovu konkurenceschopnosti evropského hospodářství. Jestliže se evropské státy budou dál zadlužovat, aniž budou schopny vysvětlit, kde jsou hranice jejich finančních možností, může se dnešní bezpečnostní solidarita postupně změnit v rozpočtový a politický problém. Skutečným testem odpovědnosti evropských politiků proto nebude pouze rozhodnutí o dalších 45 miliardách eur, ale schopnost prokázat, že jejich financování neoslabí ekonomické základy samotné Evropy.
(Kyncl, prvnizpravy.cz, repro: eudebates)
Zdroje: 1. Financial Times – Brussels to propose €45bn Ukraine loan borrowed against EU budget; 2. Evropská komise – Finanční podpora Ukrajiny na rok 2027; 3. Eurostat – Veřejný dluh členských států EU, 21. října 2026; 4. Deutsche Welle – Protesty ve Francii; 5. Le Monde – Sociální nepokoje v evropských zemích; 6. Úřad vlády ČR – Dopis Andreje Babiše předsedovi Evropské rady, 10. listopadu 2026





















